Běžná diskuse o diskusi
Kyjovské noviny – ústy redaktorky – publikování odmítly s odůvodněním, že „příspěvek byl vyhodnocen (redaktorkou KN, pozn. aut.) jako návazná reakce k tématu, které již bylo v minulém čísle publikováno, včetně poskytnutí prostoru pro vyjádření dotčené strany. Redakce (...) postupuje v souladu s Pravidly pro přípravu a vydávání KN (...) které umožňují nepokračovat v řetězení vzájemných reakcí k jednomu tématu“.
Text tedy nabízím čtenářům zde.
Diskuse, věcnost, vyváženost, prostor pro vytvoření vlastního názoru, pluralita – po tom stále volají (nejen) představitelé vedení města. Nelze než s takovým přáním souhlasit. První krok k jeho naplnění lze udělat okamžitě – je právě v rukou vedení města a redakčního výboru. O tomto tématu se již debata vedla a výsledkem bylo upravení Pravidel pro přípravu a vydávání Kyjovských novin správným směrem (k dispozici na webu města, bod 29). Bohužel i současná úprava pravidel pro publikování reakcí nabízí nejednoznačný výklad, a tedy i možnost volby způsobu reakce. V případě článku Markéty Pôbiš Zajíčkové se můžu například ptát: Je sdělení o stavu obrubníků běžnou kritikou, nebo už ohrožuje dobrou pověst fyzické či právnické osoby?
Dlouhá léta byli Kyjovjáci zvyklí, že pokud někdo napsal kriticky laděný článek, oslovil editor KN „protistranu“ a nabídl možnost reakce. Nazývalo se to „vyvážeností“. Taková vyváženost je ale spíše právem posledního slova.
Jestliže chceme mít v KN vyvážené informace zpracované způsobem, který umožní se zamyslet, nikoli jen přitakat jedné ze stran, potřebujeme noviny s funkčním redakčním systémem, který nepublikuje neupravené texty veřejnosti. Potřebujeme systém, kdy redaktor – profesionál po obdržení článku vyhledá oponentní názor a následně pohled obou stran zpracuje do redakčního článku.
Po přečtení posledních KN se mi zdá, že se vracíme k osvědčenému modelu posledního slova. Proč ne. Markéta Pôbiš Zajíčková ovšem v článku o Technických službách vůbec nepsala. Reagovat měl, pokud vůbec někdo, někdo z politických představitelů města, kteří jsou za péči o město odpovědní. Nikoli zaměstnanec města – odbornice na zeleň, která pracuje s tím, co má od vedení města k dispozici, a dělá to nejlepší, co umí a může. Ta nemá svou práci obhajovat před veřejností, vést polemiky. To je odpovědnost jiných.
V zájmu zachování vyváženosti a objektivity bych proto navrhoval, aby ve chvíli, kdy vyjde v KN článek o tom, co všechno je tady báječné, byl nabídnut prostor pro oponentní názor i jiným odborníkům (v případě zeleně se nabízí právě Markéta Pôbiš Zajíčková a Zuzana Veverková).
Těším se na poslední slovo k mému příspěvku v očekávání, kdo jím dá najevo, že můj článek není jen „běžnou (...) kritikou, ale dotýká se cti, důstojnosti (...) fyzické osoby anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby“ (citace z Pravidel pro vydávání KN).
Matěj Černý
